Od nálepky "neošetřitelný" k základům dentální hygieny. Jak zvládnout zubní péči u dětí s autismem díky laskavému přístupu (PBS)

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že si náš Joachim nechá u zubaře dobrovolně a bez pláče či narkózy odstranit zubní kámen, nevěřila bych. Před šesti lety u nás totiž návštěva zubaře skončila jediným možným řešením – ošetřením v celkové narkóze na soukromé klinice.

Bohužel jde o běžný scénář. U mnoha lékařů, a především u stomatologů, dostanou rodiny dětí s poruchou autistického spektra velmi rychle nálepku "neošetřitelné dítě". Přitom zkušenost ukazuje, že když se zvolí správná metodika, limity se začnou posouvat. Klíčem, který nám otevřel dveře, je přístup zvaný PBS (Positive Behavior Support / Pozitivní behaviorální podpora).

Když lékař uplatňuje PBS intuitivně

Naše paní zubařka zřejmě ani netuší, že uplatňuje odbornou metodiku PBS. Dělá to úplně přirozeně, srdcem a s obrovským lidským porozuměním.

Jak vypadá tento neinvazivní a laskavý nácvikový přístup v její ordinaci?

• Odbourávání strachu z neznáma: Čas objednání je zásadní – chodíme do prázdné čekárny, jdeme na řadu jako první. Dětem při ošetření paní doktorka pouští pohádky nebo videa na YouTube a nechává je, aby si nástroje samy osahaly a prozkoumaly je předem.

• Žádný tlak na sílu: Má na nás vždy dostatek času. Jakmile vidí jakýkoliv nesoulad, nepohodu nebo nastupující přetížení, netlačí. Ošetření bez jakéhokoliv pocitu selhání raději včas ukončí a naváže příště.

• První návštěvy v tempu dítěte: Joa ze začátku čistil zuby plyšákovi na lavičce v ordinaci. Pak paní doktorka čistila zuby chviličku jemu… a z vlastní iniciativy ho nechala, aby čistil zuby on jí! Dala mu tím obrovskou dávku kontroly nad situací.

• Pohoda v křesle (cca 5. návštěva): Když si poprvé sedl do křesla pro pacienty, fascinovala ho horní lampa – nechat ho, aby si s ní hrál a do toho si pouštěl vodu do kelímku, byla naprostá samozřejmost. Cílem nebylo hned vehementně prohlédnout chrup, ale vytvořit z křesla bezpečné místo.

Výsledek? Krok za krokem otevřel pusu na zrcátko, nechal si vyčistit zuby, prohlédnout a po roce jsme zvládli i odstranění zubního kamene. Joa dnes paní doktorce aktivně pomáhá a na další "dentist visit" se dokonce těší.

Paní doktorce i její sestřičce patří naše velké díky.

Systémová realita: Proč je přístup PBS stále nadstandardem?

Tento příběh má ale háček. Přístup založený na respektu, trpělivosti a principech PBS zůstává pro většinu rodin dětí s těžším autismem těžko dostupným nadstandardem.

Na začátku roku se věci o něco posunuly – zdravotní pojišťovny (zejména VZP) zveřejnily seznamy ordinací, které se přihlásily k péči o pacienty s PAS a náročným chováním. Podrobné informace a seznam smluvních pracovišť mapuje organizace Děti úplňku.

Reálná praxe však stále naráží na limity:

• Chybějící znalost přístupu k PAS v terénu: Rodiče v praxi zjišťují, že lékaři uvedení na seznamu děti s autismem často odmítají přijímat nebo s nimi neumí pracować, protože metodiku práce s náročným chováním a senzorickým přetížením neznají.

• Časový tlaku zdravotnictví: Trpělivý nácvik vyžaduje čas, který v běžně nastaveném systému lékařům často chybí.
  
• V neposladní řadě jsou problémem dlouhé čekací lhůty na ošetření v analgosedaci ačkoli se jedná o akutní bolest.

I přes tyto překážky je vznik seznamu a úhradových kódů důležitým prvním krokem. Ukazuje, že se o problému ví a že cesta nevede přes fixaci a narkózy, ale právě přes postupné vzdělávání v přístupu PBS.

Závěrem

Příklad naší paní doktorky dokazuje, že to jde – bez křiku, bez pláče a bez zbytečné anestezie. Velké díky patří všem zdravotníkům, kteří mají trpělivost, empatii a ochotu hledat cesty i tam, kde to jiní vzdávají. Každé dítě s autismem si zaslouží šanci zažít zubní péči v bezpečí, s respektem a bez traumatu.